Nahoru na horu 2018
Nahoru na horu 2018
Ve spolupráci s KČT a dalšími organizacemi probíhá už druhým rokem seriál výstupů pod názvem „ NAHORU NA HORU aneb KORUNA ČESKA “. Pro letošní rok jde o jedenáct dílů. Od května do září. Organizátoři vybrali Milešovku v Českém středohoří, Šerák za Hrubý Jeseník, Prahu v Brdech, Dlouhé stráně z Desenské hornatiny, Lysou horu za Beskydy, Boubín na Šumavě, Praděd pro Jeseníky, Sněžku v Krkonoších, Smrk za Jizerské hory, Děvín v Pavlovských vrších a Klínovec z Krušných hor. Všechny díly seriálu jsem projít nemohl, protože některé výstupy se mi datumově kryly s jinými povinnostmi. Ale na pár kopců jsem se mohl připojit.
7. července z Koutů nad Desnou na Dlouhé stráně a zpět, 15 kilometrů s převýšením 850 metrů. Šli jsme ve skutečně letním počasí. Při stoupání po sjezdovce, se sluncem ani ne tak v duši jako všude kolem, kdy se vzduch nehnul, s opalovacím krémem v kufru auta, se naše barva měnila na zářivě červenou. Výhled, nejdřív jen na Červenohorské sedlo, se na Mravenečníku rozšířil na kruhový. Dominoval mu samozřejmě Praděd. Cestu dolů jsme si vybrali s malou odbočkou na vyhlídku na Rysí skále. Ale za celý den nás nejvíc pobavilo chroptění buldočka v protisměru. Měli jsme chuť tipovat, ve kterém místě ho majitel bude muset nést.
21. července z Ostravice na Lysou horu a zpět, 13 kilometrů s převýšením 800 metrů. Opět typické letní počasí lákající spíš k vodě. Výstup z Ostravice na Lysou horu patří k těm nejvíc echt v České republice a podle toho jsme k cestě přistupovali. Žádné ostré tempo. Byla to ale trasa, na které jsme nebyli ani metr sami. Vyráželi jsme po deváté a z vrchu už se vraceli sportovně ladění nadšenci, kteří Lysou běhají. Protože šlo o již pátý letošní výstup Nahoru na horu, stálí účastníci se už poznávali také díky „stejnokroji-batůžku“ který obdrželi při prezentaci. A v družném hovoru s dalšími chodci, navzdory zásadě, že do kopce se nemluví, nám cesta až překvapivě utekla. Na vrcholu jsme se napili v Bezručově chatě, najedli se v Zátopkově chatě Maratón, pohladili hladící bod a pokoukali po výhledech. Bohužel vše bylo do šeda, dohlednost asi 40km. A pak už byl čas na návrat. Nejen k autu ale i domů.