o nás / aktuálně
Žejbro
Žejbro
5. října 2024
Jednodenní výlet s programem různých obtížností pro různé kategorie účastníků. Začátek nejdelší trasy byl ve Skutči u koupaliště. Po NS Žulová stezka Horkami jsme brzy vystoupali na nejvyšší bod trasy 411m.n.m. poblíž lomu Andrusák. Tam jsme se vydali na Vrbatův Kostelec. Kolem jeskyně Drápka.„Pozor, i když půjdete po návrší, nebude to Vrbatovo návrší“. Ve Vrbatově Kostelci pro nás začala NS Chrastecka. Nejdřív jsme se šli podívat na základní nivelační bod. Vždyť kam by asi tak došel turista bez pořádné mapy. A právě kvůli mapování je zřízeno 12 těchto bodů. Při zářijových povodních Žejbro servalo lávku pro pěší a tak jsme využili předem domluvený průchod soukromým pozemkem. A podél toku říčky jsme došli do Podskály. Tuto osadu i přírodní památku Podskála si prošli postupně všichni účastníci zájezdu. Kratší varianta trasy totiž vedla z obce Skála dolů opukovým srázem právě do Podskály. Povodeň odplavila přístup k lávce, ale to jsem při předchozí kontrole trasy viděl, a tak jsme si přinesli žebříček a bylo po problému. Nechali jsme si otevřít i místní kostelík ke krátké prohlídce a vrátili se zase nahoru na Skálu. I s naším žebříčkem. Stezka sice vede dole kolem Žejbra, ale zase ta povodeň. Jeden z ocelových plátů mostku trčí vzpříčený v brodu, 3 metry od svého původního místa. Další díly mostku jsou kdesi. I to jsem při předchozí kontrole zjistil a proto všichni hurá nahoru na Skálu a další cestou zase dolů, napojit se na stezku na správné straně. A zase kolem Žejbra, které se po předchozím dešti živelně žene svým korytem. Okolo je jasně vidět, kam až dosahovala voda před měsícem a o to je těžší uvěřit, že v srpnu 2015 říčka zcela vyschla. Pár z nás odbočilo mimo cesty najít zkamenělinu amonita. Je stále na svém místě. Už desítky milionů let. Hluboké, sevřené údolí se rozvírá do širé krajiny u Chacholic. Těsně vedle jsou Podlažice, nejnižší bod trasy a tam nám místní kostelník vyložil celou historii kraje, kláštera i codexu gigas. A z Podlažic do Chrasti u Chrudimi už šli úplně všichni i ti, kdo mohli jít jen krátké úseky s přejezdy autobusem. V Chrasti u Chrudimi stál za návštěvu zámek s muzeem a zámecká zahrada. A po jejich prohlídce jsme se sešli na oběd v hospodě V kopečku. Navzdory předpovědi počasí jsme nezmokli a viděli spousty hub.
Množství: hub – nesčetně
kilometrů - 16 nebo 9 nebo 4
účastníků – 17 spokojených
Výlet zařídil Martin Bečička
Kokořínsko 2024
KČT Sloupnice -Putování krajem K.H. Máchy 30.8. - 1.9. 2024.
Letos jsme se rozhodli navštívit CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Koneckonců, básník sám v těchto místech často pobýval, řadu budoucích tras prochodil, a dnes má v Doksech i svůj Památník.
V pátek ráno jsme vyrazili autobusem v počtu 40 osob směrem na Kokořínský Důl, odkud jsme se z obce Vysoká, Harasov vydali údolím Pšovky na hrad Kokořín. Odtud jsme pak pokračovali skalnatými roklemi Kokořínského Dolu do Autokempu SK Mšeno, kde jsme byli ubytovaní.Trasy byly připraveny podle obtížnosti v délce 5 – 15 km. Cestou bylo možné navštívit i skalnatý útvar Pokličky připomínající houby, který je vyhledávaným turistickým místem.
V sobotu byla na programu hlavní trasa našeho zájezdu, a to cesta z kempu Staré Splavy podél Máchova jezera přes Doksy až na hrad Bezděz (606 m n. m.), nacházející se na stejnojmenném vrchu v národní přírodní rezervaci Velký a Malý Bezděz o délce cca 15 km. Nejzdatnější jedinci vyrazili 22 km dlouhou cestou přes Hradčanské rokle. Někteří z nás se stihli po cestě i vykoupat na městské pláži, jiní navštívili zámek Doksy či Památník K. H. Máchy.
V neděli nás čekal poslední „úkol“, totiž zdolat závěrečnou trasu přes tajuplný hrad Houska (zvaný také Brána do pekla) s ostrým převýšením korunovaným vyhlídkou na Říp. V obci Blatce jsme pak zakončili výlet v příjemném hostinci Pod Houskou.
Počasí se vydařilo, v kempu na verandě místní restaurace jsme si i zazpívali, jídlo nám chutnalo. Takže: zase za rok. J
Břetislav Pazlar Blanka Bezděková, organizace zájezdu
Vopařilova jedle 2024
Vopařilova jedle
14. července 2024
V květnu letošního roku proběhl 50. ročník Pochodu sloupenskými lesy. Tudíž padesátý rok Sloupenské turistiky. A to nás inspirovalo k „oslavě“ tohoto výročí. Pokusíme se zorganizovat každý měsíc nějakou akci. Na červenec jsme si vybrali cyklovýlet. A to takové poděkování našim bývalým členům z Litomyšle, kteří pro nás v roce 2000 vymysleli výlet k Vopařilově jedli. Tehdy nejmohutnější jedli v České republice. Tu sice v prosinci 2003 vyvrátila vichřice, ale její torzo zůstává na místě dál. A právě tam se na kolech vydáme.
Vyrazili jsme v 9:00 od komunitního centra. Jelo nás 10 cyklistů. Po průjezdu Litomyšlí, Osíkem a Dolním Újezdem jsme dorazili k prvnímu cíli výletu, k samoobslužné pivní studánce v Podlubníčku. Tahle studánka je taková pramáti všech v současnosti tak moderních, samoobslužných, lesních barů. Funguje totiž už neuvěřitelných 45 let! A protože s námi jeli i nedospělí cyklisté, ocenili jsme doplnění o bezinku a birell. A mohli jsme pokračovat. V Lubné jsme najeli na pěší turistickou značku a pak po neznačené pěšině jsme dorazili k torzu Vopařilovy jedle. Další úsek nás vedl do Širokého Dolu. Tam jsme se krátce zastavili u doškami zastřešené polygonální stodoly a to už byl čas na oběd. V Sebranicích na plovárně. Návrat domů vedl bočními cestami kolem Újezdu do Osíku a Litomyšlí do Sloupnice.
Po celý výlet nás provázelo slunce a bezvětří. Cesta měřila 55 kilometrů.
Připravili Bečička a Šeda
Nahoru na horu 2024 Vítkův Kámen
Nahoru na horu – 2024
Vítkův Kámen, Šumava
10. srpna 2024
Ze seriálu výstupu Nahoru na horu jsme si jako další díl vybrali Vítkův Kámen. Šli jsme z Přední Výtoně přes osadu Svatý Tomáš na zříceninu hradu Vítkův Kámen na vrcholu 1035m vysoké hory. Vraceli jsme se přes Frýdavu. Ušli jsme 22 km a nastoupali asi 500 metrů. Byl krásný letní den.
Nahoru na horu 2024 Kozubová
Nahoru na horu – 2024
Kozubová, Moravskoslezské Beskydy
6. července
Účast na jednom z dalších dílů seriálu výstupů na některé české hory. Šli jsme z Bocanovic, přes Malou Kýčeru a Malou Kykulu na Kozubovou 981m.n.m. Organizátoři se v horkém slunečném dni kryli před prudkým větrem na vrcholu za kaplí sv. Anny s rozhlednou z roku 1937. Výhledy se tentokrát opravdu podařily. Dohlédli jsme až na Babiu horu, Malou Fatru i Vysoké Tatry. Trasu jsme si vybrali 16km dlouhou s převýšením 600m.