přes střechu evropy 2016
Přes střechu Evropy – Memoriál J. Hamerníka
6. února 2016
45. ročník
Akce, kterou KČT Polička původně pořádal pro milovníky bílé stopy, se letos musela obejít bez běžek. Není dost sněhu. Ale to není důvod k tomu sedět doma. Vždyť máme boty, máme nohy a hlavně máme chuť. V loňském roce jsme byli snad jediní účastníci, kteří se na start vezli autem, a tak letos jedeme jako ostatní správní turisté veřejnou dopravou. Autobusem do Svitav a pak vlakem spolu s dalšími účastníky do Borové. Po vystoupení v cílové stanici stojíme na přeplněném nádraží. Myslíme si, že letos je ještě více účastníků než loni. Pro úplnost, z našeho klubu jelo 6 lidí: Bečičková Marie a Martin, Šeda Miloslav, David a Martina, Bezděková Blanka.
Vyčkáváme frontu, dostáváme klasicky sušenku na cestu a vyrážíme směr borovská pekárna. Tady organizátoři domluvili exkurzi. Při počtu asi sto padesát lidí místní slavná pekárna praskala ve švech. Procházíme kolem zrekonstruované sokolovny, obecního úřad, již nefunkčního kina a evangelického kostela až ke kostelu sv. Markéty. Těsně před ním odbočíme doprava po naučné stezce a za slunečného a trochu větrného počasí jdeme k osadě Dědek s vysílačem, který je vidět i ze Sloupnice. Bohužel teď do Sloupnice vidět není. Projdeme přes vrchol Luckého vrchu (739 m.n.m.) a za ním je jediná prvorepubliková chata na vysočině www.lucky-vrch.cz Přicházíme včas, jelikož za námi jde asi dalších 100 lidí. Dáváme si zelňačku, smažák a dobré poličské pivo. Přímo zvnitřku hospůdky pozorujeme Buchtův kopec na kterém je „bradavice“ řízení letového provozu České republiky. Davídek se celý potiskal pamětními razítky, aby jsme nezapomněli, kde jsme byli. Po jídle a pití se vydáváme na zpáteční cestu. Počasí se ještě chlup vylepšilo a světe div se, Sloupnice je vidět. Kocháme se dalekohledy pohledem na sloupenskou školu a okolí. Pro zajímavost je to asi 26 km vzdušnou čarou. Cestou z Luckého do Borové jsem si vzpomněl na loňskou cestu tímto úsekem. To jsem měl na nohách „čertovská prkýnka“ a bylo to o poznání rychlejší. Ale na hlínu prostě navoskovat neumím. V Borové v motorestu si vyzvedáváme pamětní listy a čokoládové medaile. Ještě využíváme chvilku volna na osvěžení a pokec s ostatními turisty. Dozvídám se, že letos bylo cca 150 pochodníků. A je čas vyrazit k domovu. Bez dlouhých čekání a bez spěchu při přestupu, prostě tak akorát. Vlakem do Svitav a pak autobusem do Sloupnice.
Vycházka to byla opět příjemná a tak za rok Naschledanou
Za KČT Sloupnice Miloslav Šeda a Martin Bečička.