Memoriál Sváti Pulce
Memoriál Sváti Pulce
20-22. 5. 2016
Milešov
20.- 22. května jsme se zúčastnili této zajímavé akce, která je pořádána na počest našeho slavného horolezce Sváti Pulce.
Tento český horolezec zvaný „Bivak“ - ošlehaná tvář, ostříží oko, jasná mysl, tělo jeden pletenec svalů – sedmkrát pokořil Milešovku. Při osmém pokusu spadl z Milešovky na hlavu.
Světoznámý věhlas získal hlavně na Litoměřicku.
Komu neříká nic toto jméno našeho horolezce, tomu doporučuji si poslechnout nebo shlédnout hru našeho dalšího světového velikána Járy Cimrmana s názvem „Švestka“. Pak jistě pochopíte úplně vše.
Teď již k vlastní akci. Ta spočívá v tom, jak jistě tušíte, že daný člověk musí pokořit vytyčenou trasou Milešovku od její paty až po vrchol. Akce je na dva dny tak si výstupy můžete podle libosti rozložit. První čtyři výstupy jsou bez titulu. Pátým výstupem získáváte titul „Pulec-žena“ a to bez ohledu na pohlaví, sedmým výstupem získáváte titul „Pulec - muž“ opět bez ohledu na pohlaví. Osmý výstup je jistá diskvalifikace. Té se bát nemusíte. Ani Sváťa to osmkrát nedokázal, tak Vy určitě taky ne :) .
Já s Martinou a klukama přijíždíme v pátek v podvečer do Velemína na ubytování. Ráno si rozcvičkou dávám prvních 4,5 km pěší chůze do Milešova na hřiště ku startu. Ten je kolem osmé hodiny zahájen hromadnou fotkou a seznámením s pravidly. A jde se na to. Na první výstup si nazouvám „výstupové boty“, volám Martinovi (na začátku každého výstupu posílám sms s pocity a tím si u něho zálohuji časovou osu akce). Výstup trvá asi 50 min. Nahoře ze sebe sundavám totálně propocené triko, které věším na slunce a beru si náhradní suché. Jdu na pivo a zelovku. Sednu si ven a užívám si krásného počasí a jednoho z osmi dnů v roce, kdy na Milešovce, tomto největrnějším místě ČR, nefouká.
Po jídle si nazouvám „sestupové boty“ a jdu na to. Pod vrcholem potkávám Martinu s klukama. Ty si budou užívat celý den krásně prosluněného vrcholu, jelikož mě tady budou dělat zázemí až do večera. První sestup mohu označit jako za nejhorší. Při brždění cítím svaly na nohách. Říkám si, že jestli to takhle půjde dál, tak to nedám. Po 35 minutách jsem dole. Samolepku do průkazky, půllitr červený limonády, výstupové boty a alou nahoru. Nasazuji pohodové, ale ustálené tempo, což se mně vždy osvědčuje. Lidi, kteří mě předejdou pod vrcholem stejně předejdu, jelikož odpočívají. Stejnou taktiku volí i pár jiných lidí, protože se prakticky na stejných místech s nimi potkávám kolo co kolo. Sestup s výstupem mě trvá asi hodinu a půl. Nahoře si opět sundávám totálně propocené triko a beru si usušené, kterého se nikdo ani nedotkl. Fuj, kdo by to taky dělal. Dávám si asi hodinovou pauzu s Martinou, klukama, zelovkou a dvěma pivy ze Svijan. Po pauze se přezuji a se slovy „za hoďku a půl jsem zpět“ se loučím s technickým zázemím a propoceným trikem a v očekávání co budou dělat svaly sestupuji dolů na hřiště. Nohy jsou jak vyměněné a jdou jak švýcary. Dole opět samolepka, limoška, boty a nahoru. Třetí výstup je nejhorší. Zase cítím svaly, ale pomáhá mě ustálené tempo. Ono pro představu hřiště kde je start má 400 m.n.m a vrchol Milešovky 837 m.n.m a to vše na cca 3 km cesty, což je převýšení 145.6 výškových metrů na jeden kilometr v průměru, ale první půle cesty je podstatně mírnější než druhá.
Tak a zase nahoře. Rituálně měním triko, jak jinak než totálně propocené a beru suché. Pauza hoďka, pivka za odměnu, projití vrcholu, kluci s Martinou byli zatím na rozhledně. Přezout a dolů. Potom po čtvrté nahoru. Nohy už chodí úplně samy. A dnes to dám ještě jednou dolů a nahoru. Po pátém výstupu se schyluje k večeru a tak jdeme dolů již všichni. Za sobotu jsem udělal pět výstupů a sestupů. Jsem tedy „Pulec – žena“. Ano, cítím se trochu jako v jiné kůži. Snad se to zítra srovná. Doufám.
Na hřišti dáváme řeč s jinými účastníky, limošku a koukáme, že spousta lidí odjíždí k domovům. Berou to jen na jeden den.
My vykračujeme taky k Velemínu. Závěrečných 4,5 km jdeme potmě.
Neděle ráno, opět krásný den. Zabalíme věci a autem se přesouváme na hřiště pod Milešovku. Chybí mě poslední dva výstupy. Martina s klukama zůstává dnes dole a já jdu na to. Cítím všechny svaly v těle. Píšu sms Martinovi a po asi pěti stech metrech se rozcházím a je mě fajn. Po necelé hoďce jsem po šesté nahoře. Jedno pivko na vypocenou, převléct triko, boty a dolů. Dole limoška a šup na poslední výstup. Nahoře limošku sebrat triko, přezout a pohledem se rozloučit s dnes již s normálním větrným, ale krásným počasím a poslední sestup dolů. Dole zjišťuji, že jeden z organizátorů již odjel a vzal s sebou i samolepky do průkazky, takže jich mám jen šest, ale výstupů všech sedm. Tudíž Milešovka byla dobita a já se cítím opět jako muž, přesněji jako „Pulec – muž“. Krásný pocit.
Takže mise je splněna, nezbývá nic jiného než nasednout do auta a jet k domovu.
Trocha čísel na závěr:
Sobota – s cestou na start a na ubytování cca 39 km. Jen výstupy a sestupy cca 30 km. Nastoupáno 2 185 výškových metrů a to samé sestoupáno.
Neděle – výstupy a sestupy 12 km. Vystoupáno 874 výškových metrů a opět to samé dolů.
Oba dny dohromady – nachozeno 51 km, vystoupáno 3 059 výškových metrů a zas to samé i dolů. Vypito asi 10 piv, 8 limonád, snědeno 5 zelovek, 2 klobásy. Totálně propoceny 4 trika, opotřebovány dvoje boty. Autem najeto 465 km.
Časová osa výstupů sobota:
1 výstup – 8:50
2 výstup – 10:18
3 výstup – 13:11
4 výstup – 15:28
5 výstup – 17:51
Časová osa výstupů neděle:
6 výstup – 9:11
7 výstup – 10:53
Akce to byla velice příjemná a neobvyklá. Při jednom lemtání limonády jsem na hřišti viděl pana Václava Kotka, coby manažera divadla Járy Cimrmana, jak domlouvá s organizátory na příští ročník návštěvu této akce divadlem, jelikož to bude 50 sezona tohoto nesmrtelného seskupení. No myslím si, že se účastníci mají na co těšit.
Za KČT Sloupnice Miloslav Šeda.