Lužické hory 2016

Lužické hory

24. - 26. června 2016

Proběhl další třídenní výlet. Jelo nás 45 zájemců. Navštívili jsme námi doposud opomíjené Lužické hory. Počáteční nadmořská výška 240 m.n.m. hory moc nepřipomínala. To jsme byli u Hrádku nad Nisou. Ani teplota výrazně přes 30°C by vysokohorským ledovcům nesvědčila. Ostatně nesvědčila ani některým z nás. Koupali se při každé příležitosti. V Nise u Trojzemí (Česko/Polsko/Německé hranice) i blízkém jezeře Kristýna. Další příležitosti už naštěstí nebyly. Možná by plavali do dnes. Vystoupali jsme na Popovu skálu s krásnou vyhlídkou a šli okolo dalších pískovců. I betonů, šlo o známý pás prvorepublikové opevnění. A na závěr odlišné, Bílé skály neboli Sloní kameny. Pár z nás se ten den uchýlilo do chladnějších místností hradu Grabštejn.

Druhý den začal znovu tropickým vedrem. Znovu koupáním. V kašně na náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou. Kam asi tak může vést trasa z města, které má ve svém názvu horu? Na Jedlovou. Stoupali jsme křížovou cestou a každý jsme si nesli ten svůj ... batoh. 774 m.n.m. a na vrcholu krásná kamenná věž se stejně krásným rozhledem. Pak klesání na zříceninu hradu Tolštejn. Z Tolštejna se pár účastníků vydalo k autobusu, zatím co ostatní se těšili na nevyšší vrchol zájezdu (793 m.n.m.). Někdo šel v pořadí Luž-Lausche někdo naopak, někdo vrch obešel. Ti nejrychlejší ještě ve vedru, zadní voj v dešti. Až k chatě do Dolní Světlé pěšky.

Třetí den, pod výstrahou týkající se bouřkových přeháněk a větru v nárazech 90km/h, přičemž nic z toho se nekonalo, jsme přejeli do Oybína. Tady jsme navštívili působivou zříceninu hradu a kláštera. Všichni jsme litovali, že času není víc. A to jsme ještě někteří v rychlosti "proběhli" skalní útvary Topfer a Scharfenstein. Parní, úzkorozchodný vlak projel kolem jen tak mimochodem.

A něco víc? Snad někdy příště, nebo soukromě; Lužické hory nabízí ještě spoustu dalších krás.

Zájezd připravil M. Bečička.

fotky

 

pěší 2016

Další informace

Spalujte tuky se synefrinem pro štíhlou postavu